Barborka ve školce
Já svatá Barbora, přišla jsem dnes do školky. Kdepak mám ty hodné děti? Ty já ráda pohladím. Kdepak jsou ty neposluchy? Ty já metlou vyplatím. Tak s tímto přivítáním, tak jako každý rok, zavítala i letos k nám do školky mezi Broučky i Sovičky Barborka. Děti její příchod očekávaly a tak občas nakoukly do okna, jestli ji na zahradě nezahlédnou. A zahlédly. Barborka hledala děti na zahradě, ale ať hledala, jak hledala, děti na zahradě nenašla. Šla nasypat ptáčkům do krmítka, zjistila však, že děti z Barevné školky se o ptáčky velmi hezky starají a nosí jim pravidelně do krmítka nějaké to zobání. Najednou cosi zaslechla, nakoukla do oken školky a co nevidí. Děti na ní volají a mávají. S radostí, že je vidí, je šla do školky pozdravit. Děti byly milé, pozorné, hezky Barborku přivítaly, popovídaly si s ní. Barborka děti obdarovala červeným jablíčkem a nadílkou v ponožce. Měla s sebou i kouzelnou metličku na neposluchy, kdo chtěl, mohl si nechat začarovat zadeček, aby ho zlobení opustilo. Kdo usoudil, že kouzlo metličky potřebuje, sám si k Barborce došel. Ve třídě zavládlo tajemno, kdo že to vlastně, ta Barborka je.